Včela a kleštík. Experiment o komplexnosti tohoto vztahu.

 Martin Dettli

(Článek byl uveřejněn v Moderním včelaři 03/2010)

 Následují text přináší překlad článku od švýcarského včelaře – výzkumníka Martina Dettliho s originálním názvem Bienen und Milben – eine höchst komplexe Beziehung. Tento článek byl uveřejněn v časopise Schweizerische Bienen-Zeitung 12/2009, jde o velmi zajímavý příspěvek, ve kterém autor popisuje chování včelstev bez ošetření proti varroóze.

 Existují včelstva, která by přežila bez zásahu proti varroóze? Existují vlastnosti, podle kterých bychom poznali, že jsou včely schopny se kleštíka samy zbavit?

Jsou známy případy, kdy včelstva napadená kleštíkem přežila bez léčení. Takováto včelstva popsal výzkumník Tom Seeley z Cornelovy univerzity v USA, která objevil v dutinách stromů v severoamerických lesích. I ve Švédsku na ostrově Gotland přežilo několik neléčených včelstev, přestože ostatní zkolabovala. Zajímavé je, že se včelstva, která přežila, dokonce dokázala vyrojit. V naší včelařské praxi se s takovouto situací nemůžeme setkat. Každý včelař se i přes pravidelné léčení setkal s úhynem včel na varroózu.

Co se děje ve včelstvech, která i přes napadení kleštíkem přežijí? Co je ve vztahu kleštík – včela jinak? Co se děje v kritickou dobu, kdy je včelstvo před kolapsem? Pro zodpovězení těchto otázek byl navržen experiment, ve kterém byla systematicky sledována neléčená včelstva Týdně byl po několik let počítán přirozený denní spad kleštíků, v sezóně (od března do října) byla každé 3 týdny měřena plocha plodu. Cílem experimentů bylo tedy najít souvislost mezi včelstvy, která jsou schopna přežít bez léčení.

Metodika výzkumu

V prvním provedeném experimentu, přežilo jen jedno včelstvo ze šesti, výsledky však byly natolik zajímavé, že byl založen nový pokus: deset včelstev bylo ponecháno bez léčení a čtyři včelstva sloužila jako kontrolní. Kontrolní včelstva byla léčena kyselinou mravenčí a šťavelovou. Pokusná včelstva byla ošetřována pouze minimálně, nebyl ani vytáčen med, na konci sezóny však bylo nutné doplnit zásoby. Vzdušná vzdálenost mezi jednotlivými včelstvy byla minimálně 200 m. Roztoči byli počítáni každý týden, podle měli na podložkách byla také odhadována síla včelstva.

Vývoj včelstev

Oddělky vytvořené bez plodu nebo jen s minimem plodu přežily bez problémů první zimu.

Během tohoto experimentu se druhé sezóny dožilo sedm z deseti pokusných včelstev. Bylo by velmi nepravděpodobné, že by včelstva přežila další sezónu vzhledem k opravdu vysokému počtu kleštíků. Přesto však tři včelstva ze zbylých sedmi přežila druhou zimu. Pouze jediné včelstvo přežilo i třetí sezónu (včelstvo č. 5). Tři sezóny také přežilo včelstvo 75 v prvním pokusu, který proběhl v letech 1999 – 2002. Včelstvo 5 a 75 mělo blíže neurčenou schopnost redukovat vysoké počty kleštíků ve včelstvu.

Co se dělo ve včelstvech?

Zajímavé je, že včelstva, která přežila silné nakažení, mají schopnost redukovat populaci kleštíka. Včely zastavily exponenciální nárůst kleštíků a dokonce i snížily jejich počet ve včelstvu.

Přežívající včelstva poukazují na společné vlastnosti či znaky, díky nimž se jim podařilo přežít. Mezi tyto znaky patří: období stagnace včelstva, pokles počtu včel a přestávka v plodování.

1)      Období stagnace populace kleštíka v době od půlky dubna do poloviny srpna, což je doba, kdy se líhne velké množství plodu. Během tohoto období je taky snadné nahradit ztracené létavky mladými včelami.

2)      Pro období stagnace bylo typické rojení. Když se včelstvo vyrojí, zbaví se velkého počtu roztočů, kteří se nacházejí na včelách (foretičtí roztoči). Oslabení včelstev bylo pozorováno u šesti ze sedmi pozorovaných včelstev.

3)      Velká ztráta včel nutně vedla k oslabení mateřských včelstev. Oslabená včelstva měla od 1 600 do 5 400 včel, v jednom případě mělo včelstvo asi 6 500 včel. Takto silně oslabená včelstva se dostala téměř na hranici svého přežití. Tato fáze tzv. zakrslého včelstva byla rozhodující nejen pro přežití včelstva, ale i pro jeho stabilizaci v období stagnace. Včelstvo znovu zesílilo během 3 měsíců, populace kleštíka se však v následujících 10 měsících zásadně nezvýšila.

4)      Díky přestávce v plodování vyvolané rojením došlo také k redukci početnosti kleštíka. Plodová pauza totiž narušila reprodukční cyklus kleštíka ve včelstvu, několik generací kleštíka se nemělo možnost vyvinout.

Tabulka č. 1: Srovnání počtu včel a počtu kleštíků v jednotlivých včelstvech včetně dalších pozorování.

Mizí kleštík ze včelstev česnem?

I když bylo vypozorováno několik výše popsaných společných znaků včelstev, která přežila, není možné přesně říci, jak dochází k redukci populace kleštíka. Jasna Kralj publikovala několik prací zabývajících se tímto problémem. V několika experimentech zjistila, že létavky mající na sobě foretického roztoče, se již zpátky do úlu nevrátí. Ztráta včel byla patrná hlavně u silně napadených včelstev. Odhaduje se, že u takovéhoto včelstva se skrz česno ztratí až 2 %  roztočů denně (tvrzení R. Büchlera).

Díky těmto pozorováním lze vyvodit závěr, že roztoči se ze včelstev vytrácejí česnem, tedy přesněji řečeno na tělech létavek, které se zpátky do úlu nevrátí. To také vysvětlujte ztrátu včel ze včelstev silně napadených varroózou.

Velká ztráta včel         oslabení včelstva

Odchod nemocných včel je základním principem hygienického chování včelstev. Díky němu tak dochází ke snížení infekčního tlaku, což lze považovat za základní pilíř obranyschopnosti včel. Ztráta včel sice vede k oslabení včelstva, ale tím dojde i k extrémní redukci populace kleštíka.

U oslabených včelstev se však nabízí další otázka: „ Jak je včelstvo schopno se z takového oslabení zotavit?“ Při provádění prvních pokusů na ostrově Gotland ve Švédsku nebyla odhadována síla včelstev. Výzkumníci si však všimli nápadného kolísání populace kleštíka. Je tedy možné, že oslabení včelstva má důležitou funkci pro přežití včelstva.

Fáze oslabení je typická hlavně pro období od května do července. Jaký má ale takové včelstvo význam? Silně oslabená včelstva jsou náchylná k nemocem i k loupeži.

Včelstvo, které se snaží zbavit roztoče, omezí plodování jen na určitou nutnou míru (tab. č. 2). Díky tomu má kleštík méně možností schovat se do plodových buněk.

Že existují situace, ve kterých je včelstvo schopno regulovat populaci kleštíka, je jistě velmi pozitivní zpráva. Má to však i svá omezení. Redukce populace kleštíka probíhá hlavně v květnu až červenci. V tu dobu se ve včelstvu může nacházet relativně hodně zimních včel z minulé zimy a jejich ztráta nemusí vést k uzdravení včelstva, ale k jeho kolapsu. Ve včelstvu pak můžeme najít jen hrst včel s matkou, což také odpovídá klasickému modelu kolapsu včelstev na varroózu. Pokud se kleštík začne ve včelstvu vyvíjet později, tedy na přelomu července a srpna, obranné mechanismy včel se stávají neúčinnými. Sledováním přirozených spadů roztoče tak můžeme dříve nebo později včelstva léčit a zachránit tak zimní generace včel.

Pro společný život včel a kleštíků by bylo přínosné snížit populaci kleštíků na přelomu července a srpna. Včely jsou ale schopné populaci redukovat hlavně v květnu, červnu a červenci, v tuto dobu je nutné brzdit nárůst populace kleštíka nad únosnou mez. Momentálně jim můžeme pomoci jen vyřezáváním trubčího plodu, jinou možnost zatím nemáme (pozn. překl.  ve Švýcarsku se nepoužívá Gabon).

Tabulka č. 2: Srovnání poměru mezi zavíčkovaným plodem a počtem včel ve včelstvech.

 Přežily roje?

V létě 2006 se včelstvo č. 5 vyrojilo. Roj byl nalezen a nadále pozorován jeho vývoj. V původním včelstvu bylo asi 11 500 včel, stejně tak i v roji. Má však větší šanci na přežití roj nebo mateřské včelstvo? Původní včelstvo mělo najednou více roztočů na plodu, což bylo poznat z přirozených spadů. Skutečnost, že se včelstvo vyrojilo, způsobila celkový pokles v počtu roztočů, kteří byli teprve na začátku exponenciálního růstu, a tak mělo původní včelstvo větší pravděpodobnost na přežití.

Roj si odnesl foretické kleštíky na včelách, počet včel se v srpnu a červenci natolik snížil, že roj nepřežil, v listopadu už měl jen 20 včel a matku. Také při pokusech na Gotlandu se zjistilo, že roj má podstatně menší šanci na přežití než původní včelstvo.

Tabulka č. 3: Srovnání vývoje původního včelstva a jeho roje.

 Nezodpovězené otázky

Důležité otázky zůstávají stále nezodpovězené. Víme, že nemocné včely opouštějí úl, což je považováno za základ očistného chování včelstva. Proč ale také včela s kleštíkem opustí včelstvo? Je to proto, že kleštíka na sobě cítí, nebo proto, že se cítí nemocná?

Je prokázáno, že kleštíci přenášejí mnoho virových chorob včel, je tedy možné, že včela je nakažena virem, a proto se také cítí nemocná. Snížení počtu foretických kleštíků by tedy byl jen vedlejší efekt působení virů.

Ideálním řešením by bylo, kdyby včely dokázaly kleštíky rozpoznat a na počátku sezóny by je vynosily ven, např. s pěti sty kleštíků by se ztratilo i pět set včel. Pro populaci kleštíka by to byl obrovský pokles, ale ztráta 500 včel by pro včelstvo neměla význam a včelař by to skoro ani nepoznal...

Co když se ale včely nemohou naučit roztoče poznat?

Překlad: Jana Pavelová a Jiří Danihlík