Šíření včelích viróz

Viry jsou velmi malé částice, podstatně menší než bakterie, není možné podívat se na ně pod běžným světelným mikroskopem. Jejich detekce se provádí pomocí molekulárně-biologických metod (PCR). Včelí virózy začínají být mezi včelaři velmi diskutovaným tématem s mnoha nezodpovězenými otázkami. Zde se pokusím vysvětlit, jak se včelí viry šíří mezi včelami a včelstvy.

Do dnešní doby bylo popsáno kolem 20 včelích viróz, většinu z nich není možné rozpoznat podle klinických příznaků. Asi nejznámější a nejsnáze poznatelnými virózami jsou virus deformovaných křídel (DWV), virus pytlíčkovitého plodu (SBV) či virové paralýzy. DWV a SBV úzce souvisí s varroózou, protože kleštík včelí funguje jako jejich přenašeč. Klinické příznaky se projevují právě při vysoké populaci kleštíka včelího ve včelstvu.

V základním dělení si můžeme šíření viróz rozdělit na dva směry - horizontální a vertikální.

Vertikální směr šíření viróz

Jako vertikální směr šíření viróz je považován přenos z rodičů na potomka, tedy do další generace. U včel to znamená přenost viru z matky na plod všech kast. Z literatury je známo, že matka nakažená virem klade vajíčka pozitivní na přítomnost určitého viru. Pokud zdravou matku oplodní trubec pozitivní na virózu, bude i jeho sperma pozitivní. Pokud se takový trubec spáří s matkou na snubním letu, tak se matka nakazí, a proto bude klást vajíčka opět pozitivní na přítomnost viru.

Horizontální směr šíření viróz

Horizontální přenos viru probíhá v rámci jedné generace včel. Viry se tak přenášejí tělesným kontaktem, infikovanou potravou či v infikovaném prostředí. nakažené včely kojičky produkují mateří kašičku obsahující virové částice. Touto kašičkou krmí včelí plod, a tak šíří virus dále. Dokonce jsou popsány případy šíření viróz na květech. Infekční včela sbírající pyl na květu zanechá na květu stopu v podobě infekčního prostředí. Pokud na květ sedne další včela, může se nakazit virem, kterým byla nakažena včela, co byla na květu jako první. Nákaza proběhne především konzumací infekčního pylu, který je pak odnesen do dalšího úlu. Takto se virózy šíří nejen po prostoru úlu ale i do dalších včelstev. Ovšem viry se něšíří jen mezi včelami (Apis mellifera)! Je prokázáno, že virózy přenášejí i čmeláci, samotářské včely, vosy, vosičky a jiný hmyz; šíření probíhá především skrz infekční pyl (Singh et al., 2011).

Co z toho plyne?

Virózy jsou rozšířeny prakticky všude, ovšem propuknutí klinických příznaků závisí na koncentraci virionů a celkové vitalitě (super)organismu (včely, včelstva). Včela s klinickými příznaky DWV obsahuje ve svém těle asi milionkrát více virionů než včela klinicky zdravá. Koncentrace virionů v jednom včelstvu osciluje, tzn. není konstatní. Jak už bylo zmíněno výše - především DWV a SBV úzce souvisí s varroózou. Vysoká úroveň varroózy vede k navýšení koncentrace virionů, to vede k propuknutí klinických příznaků u včel. Jinými slovy: jakmile naroste populace kleštíků nad určitou únosnou mez, namnoží se i viry, a proto ve včelstvu vidíme poškozené včely. Je to signálem k zahájení léčby varroózy v poškozeném včelstvu.

Jak virózy eliminovat?

DWV a SBV lze eliminovat vcelku snadno - snížením počtu kleštíků ve včelstvu. Pokud se ve včelstvu vyskytne virus černání matečníků, doporučil bych sérii matečníků zrušit a v tom včelstvu už v daném roce nechovat. Šíření viróz napomáhá šíření infekčních pylových zásob. Je prokázáno, že viry "přežijí" v pylu po dobu půl roku při běžném skladování plástů (teploty od -6 do +30 °C). Z tohoto důvodu považuji za nevhodné distribuci zásob ze včelstev uhynulých na varroózu do ostatních včelstev. I když zdravým a silným včelstvům by i infekční zásoby neměly ublížit. Doporučil bych desinfekci úlů a rámků před dalším použitím - metodika dle Dolu 1L Sava + 1 kg louhu (NaOH) do 10 L vody.

Viry nelze eradikovat, v podstatě drtivá většina včel je infekční na DWV a velmi pravděpodobně i další virózy vyskytujcí se na našem území. Zavádět cílenou léčbu včelích viróz nemá smysl, včely si s virózou poradí samy - slabší včely uhynou. Tím také směřuji k tématu šlechtění včel...

O vlivu kyseliny mravenčí nebo oxidu siřičitého (síření plástů) na likvidaci virionů nemám žádné informace, o jejich účinku bych však velmi pochyboval.

Šlechtění včel

Kdo si všímá rozdílů mezi včelstvy a má detailní přehled o zdravotním stavu svých včelstev, tak si jistě všiml velkého rozdílu v odolnosti včel k virózám. Existují včelstva, která zkolabují na virózu při nízkém napadení kleštíkem včelím (kolem 3000 kleštíků na včelstvo), ovšem jiná včelstva vydrží i mnohatisícové (5 - 12 000) populace kleštíka bez velkého propuknutí klinických příznaků viróz. Šlechtitel by měl k rozchovu vybírat právě ta včelstva, která snesou vyšší infekční tlak bez zásadního poškození virózou.

Přehled některých viróz (upraveno dle Virology and the Honey Bee, 2006, EU)