Otázky a odpovědi související s jarními prohlídkami a úhyny včelstev

Sotva se oteplilo natolik, že je možné udělat první orientační prohlídky včelstev, včelaři zjišťují stav svých včelstev po dlouhém zimním období. Na stanovištích je mnohdy ještě sníh, ale včely už vykonávají první prolety. Asi každý včelař využije první příležitost ke kontrole včelstev, jednak ho žene zvědavost a taky strach o zdravotní stav svých včel.

Intenzita proletu

Intenzita proletu se mezi včelstvy obvykle značně liší, rozdíly lze pozorovat především tam, kde se využívá více typů úlů. Včely umístěné v nezateplených úlech s rámky na studenou stavbu (rámek kolmo k česnu) obvykle konají prolety dříve než včelstva v uteplených úlech. Stěna nezatepleného úlu je totiž prohřáta sluncem rychleji než stěna úlu s několika centimetrovou stěnou z polystyrenu, pilin či minerální vlny. Odrážející se sluneční paprsky od sněhové vrstvy často znesnadňují včelám orientaci, a tak je možno na sněhu nalézt mrznoucí včely neschopné pohybu. Jedním z mnoha argumentů včelařů majících zateplené úly je právě fakt, že včely z nezateplených úlů vyletují na prolety výrazně dříve a mnoho včel tudíž zahyne na sněhové pokrývce kolem úlů. Je však na škodu, když včely mají prolet hned při první příležitosti? Včely s naplněnými výkalovými vaky se snaží na prolet dostat co možná nejdříve, protože přirozeně nekálejí v úlech. Toto je jeden z mnoha faktorů tzv. sociální imunity včelstva. Proč ale mají naplněné výkalové vaky dříve než ostatní včely? To je otázka k zamyšlení. Samozřejmě mohlo jít o včely, které z nějakého důvodu potřebovaly více potravy během zimování. Důvodů může být hned několik:

• vykonávání nějaké náročnější činnosti v hnízdě
• včely byly stresovány – hluk, myš, případně choroby – nosematóza

V případě, že jde právě o nosematické včely, je pro zdravotní stav včelstva prospěšné, když se tyto včely dostanou ven co nejdříve. Nosematické včely mají výkalové vaky plné spor houby Nosema spp., kdyby se tyto včely vykálely v úle, spory by se tak dále šířily ve včelstvu a na konec by mohlo dojít k rozšíření choroby do takového stádia, že by to včelstva nepřežila. Pokud se včely vykálejí venku, tak výrazně pomůžou svému mateřskému včelstvu. Výkaly kolem úlů brzo spláchne déšť a nebudou nijak nebezpečné pro včelstva na stanovišti.

Obava z hynoucích včel na sněhové pokrývce není úplně na místě. Dříve se doporučovalo prostor před úly poprášit popelem, slámou či jakkoli jinak včelám pomoci s orientací a zachránit jich co nejvíce, neboť na jaře je každá včela drahá. Vezmeme-li ale v úvahu, že na první prolety se snaží dostat včely, které už opravdu“ musí“, tak v případě, že jsou silně nosematické, není prakticky jejich úhyn mimo úl žádnou ztrátou.  Silně nemocné včely se dostaly z hnízda a již ho nebudou ohrožovat šířením nemoci. Na druhou stranu jsem za svou praxi neviděl, že by na sněhu hynuly stovky nebo tisíce včel, ztráta několika desítek včel není prakticky pro včelstva nijak ohrožující. Pokud jsou včelstva natolik oslabená, že i ztráta páru desítek včel je pro něj limitující, tak je lepší taková včelstva utratit, užitek z nich stejně žádný nebude.  

Úly s jednoduchou dřevěnou stěnou nebo stěnou ze sololitu se prohřejí mnohem dříve, a proto mají včely možnost se proletět, co nejdříve potřebují. Studená stavba je také výhodou, protože včely mají snazší přístup k očkům. I toto je jedna z mnoha výhod nezateplených úlů.

Hodnocení stavu včelstev

Podle letové aktivity a způsobu vylétávání včel z úlu lze usoudit orientační zdravotní stav včelstva. Pokud včely vzlétají těžkopádně, kálejí ihned po vzletu, je možné, že včelstvo trpí nosematózou nebo včely potřebovaly prolet opravdu nutně, například i z důvodu dlouho trvající zimy.

Určitě je vhodné zkontrolovat stav zásob. To lze udělat prostým potěžkáním úlu, ale vyžaduje to určitý zkušený odhad. Více objektivní ale za to pracnější je kontrola zásob pohledem do úlu. Když mají včely nedostatek zásob, je vhodné je doplnit výměnou souše za medový plást z jiného včelstva. Medocukrové těsto nebo cukerný roztok velmi pravděpodobně včely nebudou odebírat, navíc cukr musejí zpracovat. Medový plást jim tedy ušetří práci. Pokud jsou zásoby uloženy ob rámek a dál od sedliska zimního chumáče, je výhodné je posunout blíže chumáči. I na jaře bývá ještě dost chladno, avšak včely již začínají plodovat, tak je potřeba, aby měly zásoby blízko. S narůstajícími denními teplotami si však budou samy včely schopny zásoby přiblížit dle své potřeby.

Velmi slabá včelstva není vhodné zachraňovat, pro včelaře je to velice nepříjemné, ale pokud se zamyslíme racionálně, tak zjistíme, že záchrana slabého a pravděpodobně nemocného včelstvíčka nepřinese nic pozitivního, spíš jen práci a starosti navíc.

Plíseň v úlech

S tímto problémem jsem se setkával v době, kdy jsem včelařil v uteplených úlech typu Čechoslovák s plným dnem. V těchto úlech nebyla dostatečná cirkulace vzduchu, a tak se stávalo, že zvláště zadní rámky (rámky byly uspořádány na teplou stavbu) plesnivěly. Jakmile jsem začal včelařit v Optimalech s plně zasítovaným dnem, problém s plesnivějícími rámky zmizel. Plesnivé rámky je nutné z úlu odebrat a spálit. Plesnivé rámky nejsou již vhodné z pochopitelných hygienických důvodů pro plod a ani pro med. U uteplených úlů se mi tehdy osvědčilo vyjmout zadní rámek, takže vznikla mezera mezi stěnou nástavku a rámky, čímž bylo zabráněno plesnivění, jelikož vzduch mohl cirkulovat.

Proč hynou oddělky?

Mnohdy se stává, že včelaři uhyne oddělek, který vytvořil v předchozí sezóně. Oddělky jsou obvykle vytvořeny s mladou kladoucí matkou a  jen s několika rámky plodu a zásob. Oddělky mají tendenci plodovat do pozdního podzimu a na jaře začít s plodováním co nejdříve, protože včelstvo pravděpodobně pudově cítí, že není dostatečně silné. Právě to zmíněné dlouhé plodování může být pro včelstvo rizikové z důvodu nadměrné spotřeby zásob. Plod musí být živen a zahříván, což vyžaduje obrovskou energetickou investici, zdrojem energie je samozřejmě cukr (med). Ačkoliv byly oddělky nakrmeny stejnou dávkou jako kmenová včelstva a jsou co do počtu včel slabší, tak naopak spotřebovaly více zásob než silná kmenová včelstva, vyčerpání zásob nebo jejich uložení daleko od zimního chumáče vedlo k úhynu oddělku. Dlouhé plodování oddělku lze relativně snadno ověřit změřením teploty uprostřed chumáče. Vyšší teplota než u ostatních včelstev poukazuje na přítomnost plodu.

Oddělky se vyplácí krmit po celou sezónu a následně je definitivně zakrmit až jako poslední, protože se tak doplní zásoby, které už oddělek spotřeboval. V žádném případě však není vhodné překrmovat, poněvadž matka nemá po případné plodové pauze během zimy dostatek místa pro plodování na jaře.

Proč hynou včelstva, která byla na podzim v síle?

Můžeme-li vyloučit úhyn hladem, je často na vině varroóza v kombinaci s virózami a (nebo) eventuálně nosematóza. Úhyn na varroózu během zimy se vyznačuje tím, že je úl prakticky prázdný bez včel, ty totiž odešly uhynout mimo úl. Roztoč Varroa destructor je prokázaným přenašečem viróz, které na zdraví včel nepřidají. Virózy se však akutně projevují již během sezóny (virus deformovaných křídel, viry akutní nebo chronické paralýzy a další). Populační vrchol roztoče během července a srpna nemusí nutně vést k akutnímu úhynu včelstva ještě během sezóny, ale může vést k poškození zimní generace včel. Dlouhověká generace včel pak nemusí být skutečně dlouhověká, protože hyne v období před Vánoci a jara se nedožije. Na poškození se mohou podílet virózy, ale i stres vyvolaný roztočem, kterým jsou larvy a kukly vystaveny během svého vývoje. Napadení bývá u některých včelstev silné, na jedné kukle se živí i několik samiček roztočů, to je obrovský stresový faktor!

Diskuse kolem nebezpečnosti houby  Nosema apis (hmyzomorka včelí) a nově zavlečené houby Nosema ceranae (hmyzomorka východní) nejsou úplně jednoznačné. Některé výzkumy ukazují, že N. ceranae je mnohem nebezpečnější než N. apis, jiné to naopak popírají. Nezlomným faktem však zůstává, že N. ceranae se vyskytuje mnohem častěji než N. apis a zdá se, že tento zavlečený parazit bude v budoucnu působit problémy evropským včelařům.

Úhyn včelstva na nosematózu zanechá vcelku jednoznačné důkazy. Tyto úhyny se odehrávají obvykle v čase po zimním slunovratu. Včelí trávicí trakt je stresován množící se houbou, a proto je výkalový vak včel naplněn velmi rychle, včely totiž rychle spotřebovávají velké množství zásob. Nemají-li včely možnost proletu, kálejí v úle, což lze snadno pozorovat – pokálené plásty. Zdravá včelstva to nedělají nikdy. Jestliže část včelstva ještě žije, avšak pozorujeme příznaky nosematózy, je lépe takové včelstvo utratit, zvláště když zbylo jen pár stovek včel obsedajících sotva několik plástů.

Jak naložit s uhynulým včelstvem?

Ať už včelstvo uhynulo hladem, na virózu nebo na nosematózu je nutné postarat se o zabránění šíření případné nákazy na další včelstva a zařazení potenciálně nebezpečných ostatků po včelstvu do dalšího provozu.

Uhynulé včely z úlu vymeteme, pokud včely uhynuly na přímo na plástech (indikuje úhyn na hlad) odstraníme celé plásty, které spolu s mrtvolkami včel spálíme na bezpečném místě. Mrtvolky už nikdo nevzkřísí a plásty, na kterých včely uhynuly, mohou být kontaminovány sporami houby N. apis či N. ceranae nebo „jen“ bakteriemi rozkládajícími včelí mrtvolky. Z hygienického hlediska je nepřípustné takové plásty dále ve včelařském provoze používat. Nakonec cena jednoho rámku není natolik závratná, aby šlo o velkou ztrátu. To samotný úhyn včelstva je výrazně větší ekonomickou ale i ekologickou ztrátou.

Pro zjištění příčiny úhynu si lze mrtvolky vyšetřit na nosematózu, to snadno zvládne vzdělaný včelař vybavený mikroskopem. Vyšetření si lze také objednat komerčně včetně vyšetření na mor. 

Pokud se ve včelstvu nacházejí souše nebo zásobní plásty pokálené včelami, nemá smysl přemýšlet, jak je desinfikovat a zachránit. Vosk lze vyvařit a odevzdat do výkupu, kde bude před dalším zužitkováním desinfikován. Sladká voda vzniklá po vyvaření zásobních plástů lze (za stálého míchání :-) ) vylít do kanalizace. Spory houby N. apis i N. ceranae jsou zničeny varem a navíc var ničí i viry. Opětovné zkrmení bych nedoporučoval. Ve vodě se totiž nachází výluh z košilek po vylíhnutém plodu v likvidovaných plástech, tento výluh by včelám nemusel vůbec prospět. Likvidace několika kilogramů cukru je z finančního hlediska zanedbatelná vezmeme-li v úvahu nebezpečí ohrožení dalších včelstev. Rámky je potřeba spálit, jejich cena je také mizivá oproti ceně uhynulého včelstva.

V úlech po vyhladovělých včelstvech se často nacházejí zásobní plásty, které byly pro zimní chumáč příliš vzdáleny, aby je mohly využít. Tyto plásty by neměly představovat žádné větší riziko, a tak je možné je dále použít.

Jak poznat, že včelstvo uhynulo na virózu?

Rozpoznat úhyn na virózu není vůbec jednoduché. Diagnóza se snáze určuje, když problém zjistíme dříve, než včelstvo uhyne. Přemnožení kleštíka včelího doprovází i silná viróza a to nejčastěji virus deformovaných křídel. Zjistíme-li, že v některém včelstvu se hlavně v období července a srpna masivně vyskytují takto poškozené včely, můžeme včelstvo urychleně začít léčit kyselinou mravenčí. Kyselina zredukuje počty kleštíků v úle a urychlí úhyn virem poškozených včel. Nicméně ostatní včely jsou velmi pravděpodobně virózou také poškozeny a hrozí reálné riziko kolapsu včelstva během zimování. Jak už jsem psal výše, je poškozena zimní generace včel. Úhyny způsobují také virózy označované jako akutní či chronické paralýzy, rozpoznat klinické příznaky těchto viróz lze ale jen velmi těžce. Nejčastěji se virózy projevují tak, že včely nejsou schopny letu, sotva lezou po plástech, shlukují se u česna a neodlétají, případně ztratily ochlupení, a proto jsou černě zbarveny. Tyto příznaky lze ale zaměnit i s jinými chorobami – nosematóza, akarapidóza a další. Výsledky výzkumů ukazují, že virózy jsou úzce spjaty s jinými chorobami – varroóza, nosematóza, takže synergickým efektem dobře známého kleštíka včelího spolu s jedním nebo i několika viry dojde k zániku včelstva.

Nabízí se otázka, co udělat s plásty po včelstvu uhynulém na virózu. Bohužel zde dosud neexistuje jednoznačná rada. V odborné literatuře bylo publikováno, že viry lze detekovat v medových zásobách včela dokonce je lze detekovat i po více než roce skladování plástů. Ovšem na jedné straně stojí detekce jednotlivých virů a druhé straně jejich „viabilita“. S časem totiž klesá jejich schopnost napadnout hostitelskou buňku, takže i když jsou viry detekovány v medu, nemusí to nutně znamenat, že se včely nakazí, protože viry mohou být již dávno neschopné napadat hostitelské buňky (buňky včel) a tím se i množit.

Co s plásty po včelstvech, kde je podezření na úhyn na virózu?

Plodové plásty je lepší vyvařit na vosk a rámky desinfikovat, z vlastní zkušenosti doporučuji vyřadit rámky, kde se vyskytl virus pytlíčkovitého plodu. Zásobní plásty jsou pro mě stále velkou otázkou. Vezmu-li v úvahu nestabilitu RNA virů, což je drtivá většina včelích virů, tak zvolím metodu odložení plástů na určitý čas (měsíce) do skladu. Zásobní plásty bych pak využil ke krmení zdravých včelstev, předpokládám totiž, že většina virů ztratí schopnost škodit a navíc zdravá včelstva jsou výrazně odolnější k nemocem než včelstva neduživá a jakkoliv oslabená nebo stresovaná. Nesmíme totiž zapomínat na jeden důležitý fakt, kterým je synergický účinek virů s jinými chorobami. Samotné viry mají jen velice omezené možnosti včelstvo zničit nebo mu výrazněji uškodit. Virózou včelstva obvykle onemocní, až když jsou oslabena jinou chorobou, takže viry jsou jen jakýmsi posledním pomyslným hřebíčkem do rakve.

Panická hrůza z virových onemocnění včel podle mě (zatím) není na místě. Viry tu jsou, byly a budou, ovšem jen zdravá včelstva se s nimi dokáží vypořádat. Je tedy i vcelku zbytečné snažit se viry vymýtit ze svých chovů, ono je to vlastně i nereálné, stačí si uvědomit možné cesty šíření nemocí a potažmo i virů.

V článku byly popsány vlastní zkušenost a taky zahrnuty informace získané na SLU v Uppsale v laboratoři Joachima de Mirandy ve Švédsku v roce 2012.

Literatura k dalšímu čtení:

Aubert et al., 2008 Virology and the Honey Bee

de Miranda 2010 Deformed wing virus

Danihlík 2012 Věda a výzkum včelařské praxi, sborník přednášek, Olomouc

Obr. č. 1: Plemenáč uhynulý hladem. Zbylé včely se tísní u jednoho okraje plemenáče. Druhý rámek od horního konce fotografie obsahuje zásoby, jenže nejspíše vlivem velkých mrazů se včely nepřesunuly k tomuto rámku.

Obr. č. 2: Včely na plástu bez zásob. Tyto plásty je nutno spálit i se včelami. Mrtvolky včel je možno vyšetřit na nosematózu.

Obr. č. 3: Detail mrtvolek.

Obr. č. 4: Jasný důkaz úhynu včelstva hladem. Včely jsou zalezlé v buňkách.