Článek z LN z 13. ledna je ke stažení zde. Níže je samotný text a dole pak komentář, na který jsem reagoval.

Před týdnem jsem si se zájmem přečetl komentář Bedřicha Centnera: Za úhynem včel je i chemizace, přestože s vyzněním článku jako celku docela souhlasím, dovolím si polemizovat s některými uvedenými názory. Autor má pravdu, že chemikálie používané v zemědělsky obdělávané krajině jsou často nebezpečné pro včely. Při nesprávné aplikaci mohou způsobit akutní otravu a úhyny včel – létavek (to jsou právě ty včely, které můžeme spatřit na květech) nebo i celých včelstev. Většinou jsou však tyto přípravky používány správně, a tak se jejich nebezpečnost přesunuje do trochu jiné roviny, a to do problematiky tzv. sub-lethální dávky. To znamená, že chemikálie včelu sice neusmrtí, avšak může mít neblahý vliv na její imunitní systém, který po oslabení může snáze podlehnout infekčnímu tlaku patogenů (bakterie, viry, houby a další). Včelař na první pohled otravu nepozná.  Skrytým rizikem je včelami sbíraný pyl kontaminovaný chemikáliemi z životního prostředí (pesticidy, těžké kovy atp.). Včely jím krmí své larvičky, takže nová generace včel se může líhnout oslabená. Zvláštní kapitolou je pak používání neonikotinoidů. Pesticidy a zdraví včel je nyní jedno z velmi zkoumaných problémů ve „včelařské“ vědě, k tomuto tématu existuje bezpočet vědeckých prací.

Ztrácejí-li se včely na podzim, může jít jednak o postupné hynutí včel z letní generace, která se v tuto dobu z úlů přirozeně vytrácí. Může se ovšem také jednat i o zimní generaci včel, jež by za normálních podmínek přečkala celou zimu, jenže kvůli vlivu patogenů (např. varroóza v kombinaci s virem deformovaných křídel (viz. Uhynou v Česku včely? Varroáza vybíjí úly, LN 5. 1. 2015) není tato zimní generace dostatečně dlouhověká. Problém není tedy tak černobílý, jak se může zdát. Vliv pesticidů nelze vyloučit, dokud není proveden adekvátní rozbor, ovšem dle mého názoru jeho případné působení může být spíše oním pomyslným hřebíčkem do rakve včely či dokonce celého včelstva oslabeného primárně patogeny (např. varroózou), než samotnou příčinou úhynu.

Včelaři by se o svá včelstva měli starat samostatně, avšak měli by zároveň úzce kooperovat s kolegy včelaři ve svém blízkém okolí, aby se mohli vzájemně informovat o nákazové situaci a případně svá včelstva začít ve stejnou dobu léčit. Většinou to však narazí na jakýsi pocit studu, který ve včelařích mnohdy vyvstane, když se u nich vyskytne ve větší míře varroóza či jiná choroba. To je právě ta potřebná změna myšlení. Neméně je důležité nespoléhat se na pokyny „shora“, ale v případě potřeby začít konat a varovat i své okolí.

A ta zmíněná změna myšlení už probíhá, cítím to sám a současně to potvrzuje i autor zveřejněného komentáře. Ti včelaři, kteří skončili mizerně, často znovu nezačnou. Kromě toho se také včelařská populace omlazuje. To vidím na různých kurzech a přednáškách pro začínající včelaře, kterých se ve velké míře účastní mladí lidé plní enthusiasmu. A co je navíc pozitivní? Že i starší generace včelařů prahne po znalostech a zkouší nové metody, aby se mohla o svá včelstva starat zodpovědně a pečlivě.

Zde je původní článek pana Centnera:

Za úhynem včel je i chemizace

POLEMIKA
Jako včelař jsem nemohl přehlédnout článek Martina Rychlíka (Uhynou v Česku včely? Varroáza vybíjí úly, LN 5. 1.), a protože s některými částmi nesouhlasím, dovoluji si uvést vlastní názor. Včelařím 60 let s 10 až 70 včelstvy v současnosti. Varroáza je skutečně nebezpečná, ale velmi důležitá příčina bude jinde a vůbec nebyla zmíněna. Je to chemizace zemědělství a s ním spojené otravy včelstev. Teď vůbec nemyslím případy, kdy dojde k postřiku kultury rostlin v květu a následnému úhynu včel před úlem a v úlech. Novým fenoménem je ztráta včelstev tak, že v úlu nejsou včely ani živé, ani mrtvé a jsou tam plásty bez včel se zásobami, někdy bez zásob, ale vždy bez včel. Nadměrným používáním pesticidů a insekticidů dochází k určité trvalé otravě půdy, kterou člověk zatím nepociťuje, ale na prostředí nesrovnatelně citlivější včela ano a nezáleží ani příliš na tom, jestli ta kultura kvete, nebo nikoliv. Včela létavka prostě zahyne venku na poli, kam pro cosi přiletěla. Tím dochází k tomu, že létají ven za snůškou a pro vodu čím dál mladší včely, až je úl včel zcela prostý.
Přichází to v časném podzimu Mám tři stanoviště včelstev. Dvě v obci Vysoké Chvojno, kde les tvoří 75 procent katastru, zemědělská půda 19 procent katastru a zbytek je vlastní vnitřní zástavba obce. Ztráty včelstev malé, vždy méně než 10 procent. Třetí stanoviště je v podstatě samota v polích mezi obcemi Holice a Roveň, zemědělská půda 90 procent a z toho louky cca 20 procent. Tady v posledních dvou letech je jasný fakt mizení všech včelstev v úlu v časném podzimu. Ze 20 včelstev na stanovišti jsou již nyní čtyři úly prázdné. Vobci Chvojno nemám ani jeden úl takto vyprázdněný.
Jsem předseda místní základní organizace včelařů a mohu říci, že seumne scházejí informace o současném stavu. Vpodstatě zatím malé ztráty jsou v severní lesnaté polovině ZO a ztráty jsou ohlašovány z jižní, téměř čistě zemědělské poloviny ZO. Ještě jedna věc se mně v článku nelíbí a to je v podstatě nabádání nebo výzva k individuálnímu léčení proti varroáze. Víme, že roztoč varroa se stává velmi rychle rezistentní. Aktivní dolet včely je poloměr tři kilometry, skutečnost je až dvojnásobná, včela je tvor shánčlivý a vleze, zvláště v pozdním létě, velice ráda do cizích úlů. Jestliže jeden včelař léčí v červenci, druhý v srpnu na začátku a třetí na konci srpna, tak prostě celý okruh v doletu nikdy nemůže být považovaný za vyléčený a je to doslova návod k vytváření rezistence. Jako základní organizace, mající 22 obcí, se snažíme organizovat léčení ve stejném čase a snažíme se takto spolupracovat v rámci všech pěti ZO Pardubického okresu. Dá se říci, že naši včelaři se velice polepšili a došlo k jakési selekci včelařů. Ti, kdo neléčili nebo mizerně prostě skončili, včely nemají. Ti noví již přicházejí s vědomím, že se o včely musí starat svědomitě a řádně. Uvedu to na číslech počtu včelařů ZO. Rok 1980 (varroa nebyla vůbec) – 141 členů, 1990 – 121 členů, 2000 – 86 členů, 2010 – 92 členů, 2014 – 112 členů ZO.