Klasický způsob vedení zdravých včelstev

Tento článek je určen především včelařské veřejnosti.

Ačkoliv se obecně tvrdí něco jiného, tak mor včelího plodu v podstatě nelze považovat za jakkoliv nebezpečné onemocnění, protože mor včelího plodu má ve svých včelstvech lecjaký včelař, a ani o tom neví. Proč by to taky potřeboval vědět? Vždyť mnoho z nich může délku své včelařské praxe ilustrovat několika křížky nad dveřmi včelínu, který zdědil po svém otci a ten zase po svém otci. Za několik desetiletí se s morem nesetkal, avšak vzhledem k délce své praxe by jistě mor poznal, včelaří přece tak dlouho! Příškvary a typický zápach po klihu jsou zřejmé klinické příznaky. Nic takového nikdy ve svém hospodářství neviděl a těch pár plástů s divně vypadajícími víčky a kapičkami jakési hnědě zbarvené tekutiny jsou zbytky zachlazeného plodu, ta chladná rána na jaře si vybírají svou daň.

Včelstva onoho dlouholetého včelaře dala obrovské výnosy medu kolem 10 kg na včelstvo, aby taky ne, když používá silně uteplené úly a rámkovou mírou, která se používala už za císaře pána. Otec mu dobře radil, jakou míru a typ úlu má používat. Pro pořádný výnos je taky důležité neobtěžovat včely stavbou mezistěn. Jedna dvě mezistěnky jsou až až na jednu sezónu. Přílišná stavba včely oslabuje a vede k nízkým výnosům medu, protože včely jsou zaměstnány stavbou plástů a nemají čas nosit sladinu a tvořit med. Mladí tvrdí, že včely postaví i dva nástavky mezistěn, kde k tomu jenom přišli? Včelstva by přece nikdy takový prostor nemohla obsednout, natož aby postavila tolik plástů.

Čistota půl zdraví, jak praví stará pravda. Proto je vhodné vše, co přijde do styku se včelami, omýt. Na rozpěrák a peroutku je nejlepší teplá mýdlová voda, úly se čas od času oškrábou od nánosů propolisu a vosku. Problematické může býti čištění medometu, kde med zatéká do všemožných spár, vřeteno medometu je ulepené a nelze jej pořádně umýt, o sítu k cezení medu ani nemluvě. Po ukončení vytáčení medu je nejsnadnější medomet a všechno, co je jakkoliv upatlané od medu, vytáhnout ven před vytáčení místnost a nechat včely, ať si vše olížou samy. Jednak vyčistí i ten nejdrobnější záhyb a taky nepřijde spousta medu vniveč, včely si jej donesou zpátky domů. Na takový ulepený medomet se za nedlouho sletí obrovské množství včel, do večera je medomet očištěný a lze jej uklidit. Jen pozor, včely jsou někdy otravné a mohou bodat.

V rámci úklidu po vytáčení, což si často včely zajistí samy, si lze všimnout zvýšené letové aktivity u všech včelstev. To je jasné, jakmile oddělky ucítí vůni medu z medárny a trochu se jejich létavky namlsají na zem vykapaným medem, mají snahu si co nejvíce uzmout pro svá domovská včelstva ze zbytků vytočeného medu.  Nejpatrnější je toto chování u oddělků, tato včelstvíčka cítí především při posledním vytáčení, že již nebude mnoho příležitostí sběru nektaru v přírodě, a tak se snaží využít zbytků medu  na medometu a sítech. Létavky vracející se do oček oddělků mnohdy bojují mezi sebou ve snaze rychle uskladnit med do plástů. Předbíhají se, která že bude rychlejší. Nejedné včele dojde trpělivost a bodne si do své kolegyně, která taky nese sladinu do úlu. Tak dobře mají vyvinutý pud sběru nektaru!

Vosy to jsou potvory, ty během léta dokážou znepříjemnit život nejen lidem sbírajícím padané hrušky na kvas, ale i včelám. Agresivně se snaží dostat do úlů a především do oddělků, do kterých pár dní předtím létavky intenzivně nosily sladinu, až se u toho samy praly. Období vosí slídivosti se děje hlavně v době krmení včelstev na zimu, což je asi v polovině září. Někdy se dokonce může stát, že se oddělek náletům vos neubrání a je totálně vyloupen.  Každého oddělku je škoda, zvlášť pokud byl částečně zakrmený cukrem. Když už to dojde tak daleko, postačí nechat úl otevřený, ostatní včelstva si odnosí zbytek sladiny k sobě, takže je nebude potřeba tolik zakrmit. Cukr je drahý, včelaři by s ním měli šetřit. Včely vytahají i případný zbylý plod, plásty pak zůstanou naprosto čisté a k opětovnému použití v další sezóně.

V období kolem května a června lze snadno přijít k novým včelstvům. Postačí nechat v plně vybaveném úlu (třeba po uhynulém včelstvu nebo vyloupeném oddělku) otevřená očka a česna, roje hledající nové místo rády obsadí tento předvybavený úl. Kromě usazených vlastních rojů, máte i roje navíc, které uletěly sousedovi. Občas přiletí velmi silné roje, které se opětovně vyrojí v témže roce. Pokud už máte nových včelstev přespříliš, je vhodné takový roj darovat nějakému začátečníkovi – novému příteli, včelaři. Vůbec začátky včelaření nejsou nijak snadná a levná záležitost, proto je vhodné novým zájemcům o včelaření pomoci, dobrých skutků není nikdy dost.

Nejlepší matky jsou ty, které si včely odchovají samy. Je tudíž nesmysl matky měnit, navíc se ani nedoporučuje rozebírat plodiště, včely tato práce ruší. Kromě toho dostat se do plodiště vyžaduje obrovské množství času navíc, rámky bývají velmi zatmelené propolisem, kolejničku s rámky nikdy nelze vytáhnout snadno, i proto je lepší se v plodišti nevrtat a nechat vše na včelách, nakonec ony vědí nejlépe co a jak. Hartusení, páčení, rvaní a škubání rámků z úlu dokáže po chvilce vydráždit včely k takové agresivitě, že je nutno vzít si rukavice a práce přerušit. Vlastní matky jsou včelstvům jednak přirozenější a navíc je ušetřena i tato nepříjemná práce mezi spoustou rozezlených včel.

Přátelé v základní organizaci mluví o jakémsi podezření na mor plodu v katastru. Prý někomu našli spory moru v měli. Odevzdal zimní měl k vyšetření na ty brouky, proti kterým důvěrník roznáší ty pásky, a nechal si měl vyšetřit i na mor. Chce prodávat oddělky a matky. Někdo dotáhl mor, asi nějaký začátečník, co tomu ještě nerozumí a nepozná ho. Nakoupil oddělky bůhví kde a teď má průšvih celá organizace. Snad se nebudou pálit včelstva i včelařům, kteří mají dlouholetou praxi, zavedený chov a zkušenosti se včelařením v úlech pamatujících císaře pána a matkami přirozeně selektovanými...

Pokud jste dočetli až sem a současně vás nepostihla srdeční příhoda neboz áchvat hněvu, tak se zkuste zamyslet nad více či méně skrytými paradoxy uvedenými v článku… Také si zkuste odpovědět na níže uvedené otázky:

• Jakými cestami se šíří mor plodu?
• Poznáte klinické příznaky MVP?
• Jak lze mor eliminovat?
• Jaké jsou možnosti prevence moru?
• Je férové obviňovat pouze starší včelaře ze šíření MVP?
• Koho trestat? Toho, kdo mor poznal, našel a řeší ho, nebo toho, kdo s morem včelaří po mnoho sezón?
• Poznáte vzájemné vylupování včelstev mezi sebou?
• Jaký má vliv varroóza na šíření MVP?
• Jaké jsou účinné desinfekční postupy proti sporám moru plodu?